Ústavní soud potvrdil správný způsob rozhodování o nákladech řízení ve sporech o odpovědnosti státu za škodu

Ústavní soud se zastal stěžovatelů, kteří se podle zákona o odpovědnosti státu za škodu domáhali odškodnění za nepřiměřeně dlouhé správní řízení. Potvrdil, že při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu se u nákladů řízení postupuje podle zvláštních pravidel stanovených pro případy, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu.

Pravidla rozhodování o nákladech řízení jsou stanovena v § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Pro náhradu nákladů je zásadně rozhodující úspěch ve věci. Má-li účastník ve věci plný úspěch, soud mu přizná plnou náhradu nákladů řízení; má-li úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že na náhradu nákladů nemá právo žádný z účastníků.

Podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu však může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení i tehdy, pokud měl účastník úspěch jen částečný, jestliže neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

V nálezu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 2482/23 Ústavní soud potvrdil, že pokud soud rozhoduje o zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení, jde právě o poslední uvedený případ. Odkázal přitom i na svá dřívější rozhodnutí v obdobných případech, např. nález ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 649/22.

Ústavní soud konstatoval, že výše přiměřeného zadostiučinění zde závisí na volné úvaze soudu, a rozhodování o nákladech se tak musí řídit § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a to i v odvolacím řízení. 

V řešené kauze šlo o nepřiměřeně dlouhé správní řízení, konkrétně o odstranění stavby a dodatečném povolení stavby. Státu se nepodařilo zpochybnit základ nároku stěžovatelů (i když jej výslovně zpochybňoval ve svém odvolání): soud prvního stupně i odvolací soud souhlasily, že řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé a že stěžovatelům vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu nemajetková újma. Přiznané zadostiučinění bylo pouze ze strany odvolacího soudu sníženo. 

Za těchto okolností mají podle Ústavního soudu stěžovatelé nárok na plnou náhradu nákladů řízení, včetně řízení odvolacího, podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Popřípadě by musel soud odůvodnit, proč jim s ohledem na konkrétní okolnosti případu plnou náhradu nákladů řízení přiznat nemohl (k tomu může sloužit § 150 občanského soudního řádu, podle něhož soud nemusí náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat mj. tehdy, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele).

Rozhodnutí je příznivé pro občany, kteří se domáhají zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, protože dává soudům jednoznačné vodítko pro rozhodování o náhradě nákladů odškodňovacího řízení, včetně odvolacího řízení, přičemž tyto náklady mohou být samy o sobě nemalé.

Tisková zpráva a odkaz na plné znění nálezu Ústavního soudu jsou k dispozici zde.